Devět cest, které by mohly pomoci žurnalistice

pátek, 20. července 2018, 12:05 Výzkum MediaGuru

Rozbít zažité zvyklosti by mohlo vyvést žurnalistiku z krize, ukazuje kniha dánských novinářů.

Zdroj: NiemanLab

54 redakcí, 9 zemí, 9 nápadů, to jsou čísla, která provázejí nedávno vydanou knihu Novinářské spojení (The Journalistic Connection) dánských autorů Pera Westergaarda a Sørena Schultze Jørgensena. Vznikla po roce jejich výzkumné cesty, kdy nahlédli pod pokličku mediálních domů na obou stranách Atlantického oceánu. Cílem bylo poznat, co vše mohou média dělat pro to, aby vyvázla ze své existenční krize. „Domníváme se, že krize žurnalistiky a zpravodajských médií není záležitostí pouze technologických výzev či překonaných obchodních modelů, ale je strukturální povahy. Ve chvíli, kdy se občané západních společností ve znepokojivé míře obrací k původnímu zpravodajství zády, tráví se zprávami v rádiu a televizi méně času, kupují si méně novin a vyjadřují rostoucí nedůvěru v mediální instituce, je nutné přijít s kritickou revizí samotné žurnalistiky a jejího obsahu,“ vysvětlují autoři ve svém článku na portálu NiemanLab.org. 

Cestu z krize vidí Westergaard a Jørgensen ve schopnosti médií postavit se zažitým zvyklostem z minulého století. „Základní otázky pro zpravodajská média, ať už stará, či nová, velká, či malá, soukromá, nebo veřejnoprávní, musí být dnes společenského a kulturního charakteru: Jak může žurnalistika ve společnosti opět dosáhnout relevance, důležitosti a důvěryhodnosti? Jak se opět propojit s občany?,“ ptají se autoři. 

Média v době všudypřítomného internetu a sociálních sítí už podle nich nemohou být uzavřená, udržovat si distanc a lpět tolik na své objektivitě a neutralitě. Místo toho by měla ukázat svůj jasný názor, stát se členem komunity a naslouchat svým čtenářům, posluchačům či divákům. Jednotlivé způsoby, jak ke krizi přistoupit, jsou shrnuty do devíti bodů. 

(1) Od neutrality k identitě

Jednou z cest, jak se média mohou přiblížit ke svému publiku, je nahradit neutrální postavení jasně definovanou identitou. Lidé musí vědět, za čím si média stojí a jak z geografického, sociodemografického i politického hlediska nahlíží na svět. Příkladem takového přístupu jsou norské noviny Klassekampen (The Class Struggle), regionální online deník Voice of San Diego nebo The Evergrey ze Seattle.

(2) Od všezahrnujícího ke specializovanému

Více než pojmout vše a od každého trochu se dnes vyplácí specializace. Do hloubky zpracované téma dokáže oslovit vybrané publikum. Přes různá témata se tak média mohou dostat k různým cílovým skupinám. Tuto cestu ukazuje například berlínský web  Ze.tt pro mladé, technický web GeekWire nebo více intelektuálsky zaměřený kodaňský deník Information.

(3) Od davu ke klubu 

Dalším způsobem je vytvořit ze svého „anonymního“ publika klub a z předplatitelů jeho členy. Na členství staví svou identitu například španělský El Diario nebo francouzský Mediapart, podobně se začíná chovat i The New York Times. 

(4) Nejen inkoust, ale i pot

Pro přiblížení se publiku média rovněž rozšiřují záběr svých aktivit. Zdaleka již nejsou dostupná pouze přes stránky svých novin či přes různorodé obrazovky, ale začínají vytvářet tzv. fyzickou žurnalistiku ve formě veřejných setkání, festivalů a dalších eventů. Francouzský deník Le Monde dokázal přes své akce nejen navázat vztah se svými čtenáři, ale také získat nový zdroj příjmů. Dánský start-up Zetland zase pravidelně pořádá v kodaňských dvadlech „žurnalistické show“. 

(5) Od mluvení k poslechu 

Spíše než uzavřenou pevností by měla být média dnes veřejnosti otevřená a přístupná, naslouchat jejím názorům a podnětům a stát se členem lokální komunity. Například německé noviny Braunschweiger Zeitung, které samy sebe nazývají jako deník občanů, mediálně pokrývají jednotlivá setkání místních komunit a snaží se přicházet s odpověďmi na otázky svých čtenářů. 

(6) Místo odstupu kooperace

Požadavek nezávislosti a neutrality, kvůli němuž si média držela odstup od každého, kdo stál mimo redakci, pomalu slábne. Stále více médií se naopak snaží zapojit do novinářského procesu občany, a to nejen na úrovni podnětů, ale i k rešerším a tvorbě obsahu. Tímto způsobem pracují například nizozemské stránky De Correspondent, německé Correctiv a newyorské ProPublica. 

(7) Od vlastní k cizím platformám 

Role sociálních sítí na mediální scéně stále sílí. A i když už je dnes jasné, že se jedná o dvousečnou zbraň, pokud je média uchopí správně, mohou jim v budování vztahu se čtenáři výrazně pomoci. Za příklad může posloužit práce reportéra The Washington Post Davida Fahrentholda, který za svůj výzkum na Twitteru a články o sporných charitativních aktivitách tehdejšího republikánského kandidáta a dnešního amerického prezidenta Donalda Trumpa Pulitzerovu cenu. The Wall Street Journal zase využil formát Snapchat Discoveries k reportážím o životě drogově závislých Američanů. 

(8) Od problému k řešení

Investigativní žurnalistika získá na významu, pokud neodkrývá jen problémy, ale snaží se k nim hledat i řešení. Tzv. konstruktivní žurnalistika dokáže své publikum vtáhnout do problematiky tak, že lidé obsah sdílí a vyjadřují se k němu. Sázka na tento typ zpráv se dlouhodobě vyplácí dánské veřejnoprávní televizi DR, v USA se tomuto přístupu věnuje Centrum pro investigativní zpravodajství v Berkeley. 

(9) Od pozorovatelů k aktivistům

Mnohé mediální domy se dnes snaží nejen pozorovat, ale rovněž se do dané mediálně pokrývané situace zapojovat. Je jasné, že tento způsob není vhodný pro všechna média a nebude ani vyhovovat každému novináři, nicméně úspěch přinesl například britskémuThe Guardian, polskému deníku Gazeta Wyborcza nebo dánskému Fyens Stiftstidende.

-stk-