Alžběta Plívová: Komunikace ČT stála na tom, že neuhneme

Otázky pro Alžbětu Plívovou

V čem je specifická komunikace ČT?

Je to takový rozmarný koktejl namíchaný z předvídatelné produktové komunikace, výbušné krizovky a spousty povinných disciplín. Má k dispozici obrazovku a k tomu tolik komunikačních vstupů i výstupů, kolik má zaměstnanců. A taky míří všemi směry, na diváky, na audiovizuální sektor, na tvůrce, na děti, na mladé, na politiky, na seniory. Je to strašně zábavný mix, který umožňuje zkoušet různé přístupy, postupy a v podstatě člověka drží v permanentním alertu a nutí ho z minuty na minutu měnit mody operandi.

Co je na této práci nejnáročnější?

Měnit z minuty na minutu modus operandi…Ne, vážně, chvílemi jsme jeli ve zběsilém tempu a na stole se střídaly úkoly a úkony jak při speed datingu. A chybě se při tom vyhýbáte jak čert kříži, protože chyby České televize jsou vidět a tolerance vůči nim je fakt nízká. Ale protože jsem holka a máma, tak pro mě bylo nejspíš nejtěžší to všechno kloubit s časem na rodinu.

Můžete srovnat odlišnosti práce v této pozici od vedení PR pro mediální instituci a pro politickou stranu?

Pro mě byl největší rozdíl v míře svobody, asi… Zatímco v politice se logicky komunikace odvíjí od ideového nastavení partaje a jejích čelních reprezentantů, v České televizi je rámec, v němž se pohybujete, mnohem širší a volnější. Vzniká tak větší prostor pro vlastní vstupy, nápady i projekty.

Do ČT se často opírali politici i bývalý prezident. Jak v těchto situacích nejlépe komunikovat?

Nejlépe? To nevím. V různých situacích jsme měli různé komunikační strategie. Ale vždycky stály na tom, že Česká televize nebude uhýbat, nebude se ohýbat. Sklouznout k tomu, to by bývalo bylo to nejsnazší, ale generální ředitel Petr Dvořák se touhle cestou nevydal. Do teď si pamatuju den, kdy Miloš Zeman vyšvihl svoji první ostrou kritiku namířenou na Kavčí hory. Pro vnější svět to bylo překvapení, protože do té doby se o ČT naopak říkalo, že je prozemanovská. A pozornost médií tak bývalý prezident získal okamžitě. My jsme v tu chvíli ale odpověděli stejně silně, nepřešli jsme to, nerelativizovali. A tak začal náš dlouhý příběh, ve kterém se Miloš Zeman snažil ukázat, že ČT je nedůvěryhodná a špatná televize, a kdy my jsme se snažili důvěru lidí neztratit. Ještě mnoho měsíců každý z jeho výroků na vrub ČT získával titulní strany, ale pak se z toho pomalu stal nový standard, kritika devalvovala.

Jaké byly nejkritičtější komunikační momenty?

Asi právě toto období, kdy se přestavovala šachovnice. Nejdříve prezident, pak se k němu přidala tahle politická strana, premiér, tihle senátoři, tahle skupina poslanců. Najednou se Česká televize stala politickým předmětem v úplně nové významové rovině. Doba toho přerodu byla z hlediska komunikace komplikovaná. Nyní, s odstupem, je už snadné tu situaci přečíst a vyhodnotit. Ale tehdy, v oku hurikánu, kdy jsme si nemohli být jistí, co je na konci, to bylo těžší.

Co se nejvíce povedlo? Na co jste pyšná?

Myslím, že se nám povedlo, v souladu s tím, jak se měnila celá Česká televize, proměnit i to, jak vystupovala v mediálním prostoru. Že měla silný hlas. Ale do mojí agendy nespadalo jen PR, měla jsem možnost nastavovat i strategii v oblasti podpory kulturních projektů a charity. A právě v tomhle ranku jsem asi nejvíc pyšná na nový formát benefičních pořadů. Namísto samostatných charitativních formátů estrádního typu se mi povedlo kolegy přesvědčit, abychom zavedli takzvané benefiční speciály. Tedy speciální charitativní vydání populárních pořadů. Tak vzniklo třeba StarDance pro Centrum Paraple nebo Zázraky přírody pro Kuře. Na takové pořady se pak dívalo mnohem víc lidí, vybralo se víc peněz, o komplikovaných problematikách se mluvilo v hlavním vysílacím čase. Celkově jsme pak počet podporovaných projektů zvýšili na dvojnásobek. Za to jsem vážně ráda. A tou třetí věcí je určitě ČT edu.

Za ČT edu jste získala několik Lemurů i Zlatých st6ředníků. Čekala jste, že takhle zafunguje?

Věřila jsem, že ten koncept je životaschopný. Ale týdny a dny před prvním spuštěním, chvíli po zavedení distanční výuky ve školách, kdy jsme kvůli té nenadálé situaci nestihli vůbec nic pořádně otestovat a v podstatě jsme do světa vypouštěli takový vylepšený wireframe, jsem propadala panice, že to nebude ono. Že učitelé nebudou takovou pomůcku potřebovat. Že jsem se spletla. Bylo to náročné období, kdy jsem se vedle standardní práce v komunikaci musela rozjezdu ČT edu věnovat každý večer a noc, o všech víkendech. Vidět pak čísla návštěvnosti, byla velká úleva a satisfakce. A dodneška je. ČT edu se zaběhlo, počet přehraných videí stále stoupá a měsíčně se na portálu stáhne přes sto tisíc pracovních listů. Vlastně je to asi ta nejlepší věc, kterou jsem kdy udělala…

Už víte, kam povedou vaše další profesní kroky? Chcete zůstat v komunikaci?

Odchod z České televize je pro mě ještě čerstvý. Rozkoukávám se. Ale komunikace je určitě moje nejsilnější disciplína, jakkoli jsem v posledních letech díky ČT edu dost propadla i digitálním projektům a oblasti vzdělávání. Nejdůležitější pro mě asi bude, abych v tom, do čeho se pustím, viděla smysl.