Změny financování ČT a ČRo umožní jejich snadné ovládnutí, říkají experti

Mediální experti, kteří se zúčastnili diskuse nad podobou financování veřejnoprávních médií, se shodli ve čtvrtek na tom, že změny, které připravuje vláda Andreje Babiše, umožní jejich snadné ovládnutí a významně Českou televizi i Český rozhlas poškodí. Akci pořádal Nadační fond nezávislé žurnalistiky v sídle ČTK.

Rozdělení evropských modelů a historické fáze

Mediální výzkumník Štěpán Šanda v úvodu debaty představil přehledovou studii o podpoře médií v evropských státech. Uvedl, že téma role a financování veřejnoprávních institucí je v posledních letech velmi palčivé, přičemž stát do mediálního trhu zasahuje vždy, minimálně nastavováním legislativních pravidel. Podle jeho slov prošel vztah státu a médií od 19. století třemi hlavními fázemi, od veřejného monopolu přes poválečnou snahu o společenský konsenzus až po současnou nejistou fázi hledání nových podob.

Šanda následně popsal konkrétní příklady ze zahraničí, kde Finsko a Švédsko využívají k financování specifickou daň, která jde přímo do rozpočtu médií bez mezikroku ve státním rozpočtu. V Řecku naopak funguje systém koncesionářských poplatků navázaný na účty za elektřinu, zatímco Slovensko nedávno přešlo na přímé financování ze státního rozpočtu.

Rizika rozpočtového financování a slovenské memento

Socioložka médií Marína Urbániková odmítla vládní argumenty, že financování ze státního rozpočtu nepotřebuje speciální garance.  „Slovenský zákon byl konstruován tak, aby poskytoval určitou dávku stability, RTVS měla dostávat 0,17 % hrubého domácího produktu, ale po volbách se zákon změnil na 0,12 % a RTVS přišla o třetinu rozpočtu,“ uvedla Urbániková s tím, že poplatky placené občany jsou transparentnější a jejich změna je politicky citlivější.

Chybějící podpora soukromých médií

Bývalý vládní zmocněnec Michal Klíma potvrdil, že rozpočtové financování sice v řadě zemí funguje, klíčové jsou však doprovodné záruky, které v připravovaném českém zákoně chybí. Klíma zároveň poukázal na rozdíl mezi západní a východní Evropou v podpoře soukromých médií. „Jestliže věříme tomu, že média jsou důležitá pro demokracii, tak mají být podporována. Jestliže žijeme ve světě, kde je podporované kdeco, od toustového chleba až po pěstování řepky, no tak si myslím, že média v tomto srovnání rozhodně nejsou méně důležitá,“ konstatoval Klíma.

Urbániková doplnila, že debata o podpoře komerčních médií z veřejných zdrojů je v Česku teprve na počátku. Komerční tituly jsou pod silným ekonomickým tlakem, protože většina inzerce končí u platforem Google, Meta a Amazon, a za zpravodajský obsah v Česku platí pouze zhruba 13 % lidí. Podle socioložky platí úměra, že čím většímu ekonomickému tlaku budou soukromá média čelit, tím více budou lobbovat proti médiím veřejné služby.

Kritika vládního valorizačního mechanismu

V diskuzi o konkrétních parametrech nového vládního návrhu zákona o financování veřejnoprávních médií představil Michal Klíma své propočty budoucího vývoje. Vládní mechanismus počítá s navýšením financí o 10 % až ve chvíli, kdy kumulovaná inflace překročí hranici 10 %. Podle Klímy tento systém nereflektuje reálnou inflaci, pokud bude vyšší, což povede k postupnému finančnímu oslabování obou institucí.

Z předložených tabulek podle Klímy vyplývá, že v pátém roce fungování nového zákona nastane reálný pokles příjmů o 13,3 %. „Za těch pět let přišli o jeden roční rozpočet té televize. Stát na tom ušetří spoustu peněz, ale ta média nemohou takhle fungovat,“ upozornil Klíma a dodal, že takto nastavený propad považuje za horší než samotné snížení v prvním roce. Urbániková v této souvislosti připomněla Evropský zákon o svobodě médií (EMFA), který vyžaduje, aby financování bylo přiměřené, adekvátní a předvídatelné, což takto náhlý finanční zásah nesplňuje.

Oslabení nezávislosti a ztráta vlivu Senátu

V závěrečné části odborné debaty vystoupil senátor David Smoljak, který upřesnil fungování švédského modelu financování veřejnoprávních médií pomocí jednoprocentní daně z příjmu s jasně stanoveným stropem. Zároveň zkritizoval současný přístup české vlády, která odmítá hledat nové finanční zdroje, například v podobě digitální daně pro velké technologické platformy.

Jeden z návštěvníků diskuse se panelistů následně dotázal na právní udržitelnost pojistek, jako je nutný souhlas obou komor Parlamentu pro změnu mediálních zákonů.

Marína Urbániková poukázala na evropské výzkumy, podle nichž legislativní záruky prokazatelně zvyšují stabilitu mediálních institucí, i když nejsou úplně všespásné. Nejdůležitější pojistkou v zemích severní Evropy totiž zůstává rozvinutá politická kultura, kterou nelze v praxi jednoduše nahradit pouze textem zákona. Smyslem co nejlépe navrženého legislativního systému je proto hlavně ztížit pozici politickým silám, které by chtěly fungování médií rychle transformovat, a učinit takový krok politicky i společensky nákladnějším.

Oblast financování představuje podle Urbánikové vedle kontrolních rad vůbec nejmocnější nástroj k ovládnutí veřejnoprávních médií, protože umožňuje držet tyto instituce v permanentní nejistotě a stresu. Současný český poplatkový model označila za nastavený velmi dobře a v případě přechodu na státní rozpočet varovala před riziky spojenými s vysokou centralizací médií. Na rozdíl od decentralizovaného soudního systému s desítkami soudů totiž u médií veřejné služby stačí k zásadním změnám pouze ovlivnit volbu generálního ředitele a upravit finanční toky.

Rozpočtová rizika

Veřejnoprávní média v současnosti představují zhruba čtvrtinu až třetinu trhu a dlouhodobě fungují jako nejdůvěryhodnější zdroj zpravodajství pro českou populaci, takže zásah do nich má obrovský dopad. Analytička Irena Ryšánková v této souvislosti upozornila na opomíjený ústavní aspekt připravovaných změn, kdy při přechodu na rozpočtovou kapitolu bude z rozhodování zcela vynechán Senát. Státní rozpočet totiž schvaluje výhradně Poslanecká sněmovna, která by tak získala nad oběma veřejnoprávními institucemi v podstatě absolutní finanční moc.

Michal Klíma k tomu poznamenal, že pokud zákon obsahuje pevně stanovený finanční vzorec, je role sněmovny při každoročním sestavování rozpočtu formálně omezena, byť samotný navržený mechanismus považuje za likvidační. Novinář a moderátor akce Filip Rožánek následně otevřel otázku reálné vymahatelnosti garancí a připomněl internetové diskuse vyvolané Michalem Kubalem z České televize na síti X. Účastníci tam poukazovali na případy, kdy stát dlouhodobě neplní vlastní legislativní závazky, jako jsou výdaje na obranu ve výši dvou procent HDP nebo garantované platy učitelů.
Zrušení poplatků je fatální

Podle Urbánikové je po případném schválení vládních změn nepravděpodobné, že by budoucí politické reprezentace poplatkový systém ještě někdy obnovily. Jako o přijatelnější alternativě k fixní částce se v kuloárech diskutuje o finském či švédském modelu samostatné mediální daně, případně o navázání na procento z HDP. Implementace severského modelu by však v českých podmínkách narazila na odlišný daňový systém, kde starobní důchody na rozdíl od Švédska nepodléhají zdanění, což by při plošném osvobození seniorů neúměrně zatížilo zbytek společnosti.

Socioložka zároveň odmítla vládní narativ, podle kterého je zrušení koncesionářských poplatků pro občany spravedlivější nebo finančně výhodnější, protože v Česku chybí progresivní zdanění. Nízkopříjmové skupiny jsou již nyní výrazně zatíženy nepřímými daněmi, jako je daň z přidané hodnoty a spotřební daně, které odvádějí všichni spotřebitelé. Navíc domácnosti s nízkými příjmy či lidé se smyslovým postižením, kteří jsou dnes od poplatků osvobozeni, se po přechodu na rozpočtové financování budou na chodu médií podílet také.

Vládní návrh versus Patrik Nacher

V závěrečné části diskuze se Michal Klíma dotázal na schvalovací proces, v němž vedle sebe stojí vládní návrh rušící poplatky a poslanecký návrh Patrika Nachera, který stávající poplatkový zákon pouze novelizuje. Podle Urbánikové slouží mírnější poslanecký návrh především jako součást vyjednávací strategie a dodatečný nástroj politického tlaku ze strany opozice. Upozornila na to, že u Nacherova návrhu úplně chybí přesný propočet finančních dopadů v důvodové zprávě.

Na dotaz ohledně zapojení Nejvyššího kontrolního úřadu do prověřování hospodaření České televize panelisté uvedli, že existují nejednotné právní výklady ohledně skutečného rozsahu těchto kontrol. Současná legislativa podle některých výkladů umožňuje úřadu kontrolovat pouze nakládání se státními prostředky, nikoli vnitřní hospodaření nezávislé instituce, kvůli čemuž vznikl i senátní návrh na změnu ústavy. Podle Urbánikové však ani vládní politici nečekají, že by úřad odhalil zásadní pochybení, a celá iniciativa slouží spíše jako politický argument.