Nový název pro soutěž Louskáček má pomoci venku

V červnu loňského roku jste v čele Art Directors Club (ADC) vystřídal po pěti letech Edu Kaubu, kdy jste se nechal slyšet, že byste rád posunul klub směrem ke kreativní veřejnosti jako takové, nejen té reklamní. Co přesně s ADC plánujete?

S ADC máme spoustu plánů, a jen doufám, že se nám je všechny podaří naplnit. Každopádně prvním úkolem je zatraktivnit ADC i mimo čistě reklamní branži. Dnes se totiž kreativní práce nedělá pouze v reklamních agenturách, ale pracuje zde mnoho malých studií či kreativců na volné noze. To je pole, kam bychom se chtěli posunout.

Chystáte změny i u každoroční kreativní soutěže Louskáček?

Samozřejmě. Letos poprvé bude soutěž Louskáček probíhat pod novým názvem Art Directors Club Creative Awards, na níž se budou předávat ceny Louskáček. Jedná se tedy o změnu oficiálního názvu soutěže, a to především proto, aby bylo jasné, kdo za ní stojí, že ji organizují kreativci, a aby bylo možné se s oceněním prezentovat i v zahraničí.

Nebojíte se, že s novým názvem trochu narazíte?

Diskuse o změně názvu byla a ne každému se líbila. Je to ale vždycky těžké, když se člověk dotkne nějakého sentimentu. Chápu, že to nemusí být každému po chuti, ale nám to prostě přišlo až příliš „devadesátkové“. Také si nemyslím, že lidi najednou začnou říkat: „Jdeš dnes večer na Art Director’s Club Creative Awards?“, nadále budou mluvit o Louskáčkovi a není ani naším záměrem, aby tomu bylo jinak. Jak jsem již řekl, ta změna přichází hlavně kvůli tomu, aby byla soutěž lépe identifikovatelná pro kreativce i zahraniční klienty. A také chceme, aby bylo více slyšet o ADC.

Dotknou se změny i něčeho jiného než názvu?

Po dlouhé době se přesune místo vyhlášení z Rudolfina do Rádiopaláce. Původní ambice byla sice pokračovat v Rudolfinu, kde bylo vyhlášení vždy skvělé, ale bohužel tam na náš termín bylo již obsazeno. Navíc jsme si řekli, že hledání podobného místa, by bylo pouhou napodobeninou, a tak jsme se rozhodli to pojmout úplně jinak. A uvidíme, jak to dopadne, buď se to povede, nebo to bude můj první a poslední Louskáček (smích).

Dále jsme také upravili členění kategorií. U některých z nich jsme vytvořili podkategorie tak, aby proti sobě nesoutěžily věci, které jsou neměřitelné, například aby se v digitálu nesrovnávala mobilní aplikace s internetovou kampaní.

Kromě toho jsme také předělali kategorii pro mladé kreativce. Letos ji připravujeme ve spolupráci s partnerem – kontem G2 –, pro kterého budou mladí kreativci vymýšlet kampaň přímo na míru. Cenou bude finanční odměna, což snad bude pro mladé soutěžící, kteří mají spoustu ambicí a velkých snů, ale málo peněz, dostatečně atraktivní. Nám to navíc pomůže najít zajímavé talenty pro naši branži, což je také jeden z úkolů ADC.

A co se stane s vítěznou kampaní na G2? Bude s ní klient dále pracovat?

To by bylo super, ale je to na zvážení klienta. Zcela upřímně to opravdu nemůžeme zaručit. Určitě jedna z kampaní bude nejlepší, ale jestli bude použitelná, to nemůžeme vědět (smích). Ale každopádně, vítězné kampani a jeho tvůrci bude kromě finanční odměny zajištěna také dostatečná medializace.

A odhlédneme-li od Louskáčku, co dalšího čeká ADC?

Letos budeme více spolupracovat s PIAFem. ADC s PIAFem spolupracoval vždy, ale dříve více méně neoficiálně. Od letošního roku budeme oficiálně komunikovat, že ADC podporuje PIAF. Osobně se domnívám, že místo je zde pro obě soutěže, protože každá z nich je zaměřena jinak. Máme zde lokální soutěž Louskáček, kde si navzájem poměřují síly české agentury, a pokud si je chtějí poměřit i se zahraničními konkurenty, pak je zde zahraniční soutěž PIAF. ADC bude do poroty PIAFu navíc nominovat českého zástupce.

Kromě toho, že předsedáte ADC, jste kreativním ředitelem agentury DDB. V loňském létě jste pro Sananim připravili tzv. konopný billboard, na kterém jste nechali růst technické konopí. Nebylo to moc riskantní?

Riskantní to bylo. Báli jsme se, že to uschne, že nás zavřou, že nám to někdo sklidí, ale nic z toho se naštěstí nestalo. Tráva sice mohla vyrůst o něco víc, ale byl to takový experiment, který měl navíc velký ohlas zejména mezi cílovou skupinou huličů. Hodně se o tom diskutovalo na blozích, bavilo je to a Sananim byl spokojený. Letos bychom to chtěli v upravené verzi zopakovat.

Pro Volkswagen Užitkové vozy jste letos připravili kampaň „Vyzbrojte se!“, loni zase kampaň„Máte právo“. Jak se klientovi líbilo vtipné využití pásky se sloganem „Nebát se budoucnosti“ na obálce Reflexu se Zemanem? To bylo záměrné, nebo náhoda?

To byla náhoda, i když by samozřejmě mnohem lépe znělo, kdybych řekl, že to byl záměr, ale to bych lhal. Páska byla součástí mé oblíbené kampaně. Propaguje finanční služby, která umožňuje podnikatelům koupit si auto bez navýšení, přerušit splátky podle toho, jak se jim daří, a zaplatit až poté, co jim zaplatí jejich zákazníci. Proto jsme kampaň postavili na konceptu „Máte právo“ a jeden z motivů „Podnikatelé, máte právo nebát se budoucnosti“ se dostal na titulku Reflexe se Zemanem, což se nám líbilo. Tomu se říká earned media (smích).

Vaším velkým klientem je také McDonald’s, pro který jste v dubnu loňského roku spustili web „Na rovinu“, kde se každý může zeptat na cokoliv. Jak se mu zatím daří?

Web hodnotím velmi dobře. Za necelý rok na něm naši textaři zodpověděli na 3 tisíce dotazů. Na podzim jsme ho redesignovali a v lednu ho podporuje velká kampaň na internetu a v outdooru. Není to sice náš původní nápad, ten vznikl v Kanadě, ale Česká republika byla první země na světě, která koncept převzala a adaptovala. A podle mě úspěšně, web značce opravdu pomáhá. Je pravda, že jsem nikdy neviděl žádnou jinou značku, o které by se šířilo tolik fám a pomluv jako o McDonald’s. Je jasné, že všechny firmy chtějí vydělávat, ale McDonald’s prostě funguje jako symbol určitého způsobu života, je to tvář nadnárodních společností, a proto vadí nejvíc. Jen jí pomůže, když pojede na současné vlně transparentnosti, kdy si už žádná společnost nemůže dovolit zamlžovat před zákazníky pravdu.