Cachuela: Dobrý příběh musí být detailně promyšlen

K vyvolání potřebných reakcí a emocí u publika musí být dobrý příběh promyšlen od začátku do konce. Jak na to, poradil scénárista Mike Cachuela na jednodenním workshopu Storytelling Masterclass, který v Praze uspořádalo 25. července animační studio 3Bohemians.

Mike Cachuela má ve svém portfoliu angažmá ve světoznámých studiích Pixar, Disney, Dreamworks nebo Laika, či spolupráci s režiséry, jako jsou Henry Selick, Tim Burton, Brad Bird nebo John Lasseter. „Už od počátku věků, kdy spolu lidé začali komunikovat, se zde stále točí sedm až deset příběhů. Časem se jen neustále proměňují, základ však zůstává stejný,“ podotkl Cachuela a poukázal na základní trojfázovou strukturu příběhu, kdy je publikum na začátku uvedeno do normálního života hlavního hrdiny, který je následně konfrontován s problémem, aby jej nakonec vyřešil. K hlavnímu příběhu se také často přidává vedlejší příběh, například když se hrdina, zachraňující svět před zkázou, zamiluje.

„To, co hrdinové v příbězích řeší, jsou většinou problémy, se kterými se můžeme více či méně ztotožnit. Proto k nám promlouvají na niterné emocionální úrovni,“ popsal Cachuela s tím, že každý z příběhů pracuje s některými ze základních lidských emocí, ať už s radostí, smutkem, strachem, nechutí, vztekem, přijetím, očekáváním, překvapením, bolestí, či potěšením.

Příběhy jsou zaplněny archetypálními postavami, jimiž se v polovině 20. století podrobně zabýval Joseph Campbell, například v knihách Síla mýtu nebo Tisíc tváří hrdiny. Vedle hlavního hrdiny (hero) identifikoval postavu rádce (mentor), dále strážce prahu (treshold guardian), šprýmaře (trickster), posla (herald), stínu neboli záporáka (shadow) či tzv. měniče (shapeshifter), jenž svou účastí dokáže vnést do děje zásadní obrat. Nutno dodat, že z Campbellových poznatků čerpal například George Lucas pro své Hvězdné války. 

„Každý příběh musí mít také svou vlastní logline, tedy co nejjednodušší popis příběhu, který se vejde do 27 a méně slov,“ poradil Cachuela. Důležité je odpovědět si na otázky: Kdo je hlavní hrdina a co chce? Co mu stojí v cestě, tedy jakému problému čelí? Co musí pro překonání problému udělat? „Při psaní příběhu je nutné tyto otázky nikdy nepustit ze zřetele a pokládat si je znovu a znovu,“ dodal Cachuela.

Při rozpracování příběhu je podle Cachuely potřeba promýšlet jeho jednotlivé body: nejprve nechat publikum nahlédnout do světa příběhu (opening image) a ukázat, co hlavní hrdina chce (set-up). Poté představit nové výzvy v životě hrdiny (catalyst), nechat ho o nich popřemýšlet (debate) a přejít do další fáze příběhu, do jiného světa, který se liší od jeho dosavadního (break into act II). S novým světem se hrdina nejprve seznamuje, učí se a užívá si jej (fun & games), spolu s tím se může rozvíjet vedlejší příběh (story B). Nicméně dřív nebo později dochází k bodu zlomu, kdy je hrdina nucen podstoupit zkoušku (midpoint). S tím, jak se záporné postavy blíží, se dostává příběh k bodu, kdy se zdá vše marné (all is lost moment). Po fázi beznaděje (dark night of the souls) přichází hrdina s řešením, které by mělo být realizovatelné a danou situaci zachránit (break into act III). Poté už nastává velké finále a závěr příběhu.

Za příklad příběhu, který postupuje pečlivě po jednotlivých bodech, může posloužit film Avatar, v němž je klíčem k řešení beznadějné situace osedlání největšího tvora na obloze planety Pandora. Ve chvíli, kdy Jake Sully ovládne Toruka Maktu, nejenže mu odpustí princezna Neytiri, ale získá na svou stranu i bojovníky, s nimiž se postaví proti agresivním lidem. „Důležité je, aby dané řešení bylo jednoduché, pomáhá rovněž, když je i trochu dětinské,“ doplnil Cachuela.

Nakonec je pro příběh zásadní dobré načasování, kdy jednotlivé body přivést na scénu, protože jen díky tomu může docházet k řetězové reakci a aha efektům. „Tato bodová stavba se zdaleka nehodí jen na velké příběhy. Stejně tak se uplatní i na kratších formátech,“ myslí si Cachuela. Příkladem může být příběh Piper z dílny studia Piper. 

-stk-